20. etapa – 19.11.2021.
Ráno jsem si dal repete a po snídani jsem se ještě chvíli toulal historickým centrem města Abbadia San Salvatore .
Nebudu popisovat své pocity , které jsem měl, kráčíce mezi kamennými domy v jeho úzkých ulicích, protože bych se opakoval . Vyjádřeno jedním slovem – ,,nádhera ´´.
Tato malá městečka , zcela mimo dosah turistického zájmu mne na mé cestě zcela fascinují. To je ta Itálie z Feliniho filmů. Navíc nejsou to žádné skanzeny . Žijí tam lidé se svými radostmi i strastmi. Z fotografií to moc patrné není, neboť nejsou žádným rušným korzem a lapači na peníze turistů, jak to známe z jiných ,, turisticky profláklých míst. ‘’
Důkazů je však na bíledni mnoho. Jména na zvoncích, vlající prádlo pod okny, květiny v truhlících a když se sešeří přidají se k oněm důkazům i četná rozsvícená okna. No a pak jsem šel dál po trase Via Francigeny směr Acquapendente.
Počasí bylo dnes jak z partesu, blankytné nebe a na něm vyjádřeno slovy klasika :,, slunce, zlatou skobou přibité.“ Pomalu jsem klesal dolů do údolí, častován nádhernými výhledy do všech světových stran .
Po zhruba 10ti kilometrech jsem se ocitnul opět v jiné krajině, opět po Toskánsku mírně zvlněné, ale již bez vinic a olivových hájů. Kopce byly posety tu zelení ozimů, tu hnědí rozoraných brázd. Na některých se tyčily zemědělské usedlosti, na jiných lidská sídla.
Během dnešního dne jsem ještě přešel do další dimenze krajiny , do roviny, nikoli cílové, ale pouze roviny. Ta cílová mne čeká za 4 dny. Vím již, že Řím to nebude . To mi ale vůbec nevadí. Jednak stále více vnímám, že cesta je cíl, s tak nechci ty krásné věci , které potkávám každým dnem minout. Řím jsem i ostatně ne jednou navštívil. Rád bych ukončil svůj italský part ve Viterbu, protože, jak jsem mimo jiné o tomto městě, od kterého mě dělí něco přes 60kilometrů zjistil, toto:
„Viterbo je v Itálii jedinečné stupněm a rozsahem dochování charakteru 12. a 13. století. Mnohé nejstarší stavby, především kostely, jsou postaveny na antických ruinách’’.
Ale nebudu předbíhat, ještě tam nejsem. Protože se již den sešeřil a večer nemá pršet postavil jsem si svůj zelený domeček uprostřed zeleného pole osetém vojtěškou , kde pod jeho plachtou ťukám do svého iphonu dnešní řádky již ne z Toskánska, ale z kraje Lazio, neboť jsem před chvílí překročil most přes hraniční řeku.
