18.etapa – 17.11.2021
Den sváteční , 17.listopad 2021.
Pro mne je vždycky tento den spojen s dobu, před 32 lety, která nám vrátila ztracenou svobodu a možnost vést důstojný život. Nebylo tomu jinak ani dnes. Vyrazil jsem ulicemi ranního ospalého města San Quirio , ponořen do oněch , zejména osobních vzpomínek a uvědomil jsem si, že jsem získal krom jiného i svobodu v cestování a řekl jsem si jako každý rok, že mi ty rány pendrekem, které jsem tenkrát na Národní třídě schytal za to stály.
Sváteční pocit mi umocnilo i téměř azurové nebe, které se rozprostřelo nad tímto kouskem světa a hřejivé podzimní slunce.
Jako první zastávku na dnešní trase jsem si naplánoval malé lázeňské městečko Bagni Vignoli, což mi poradili dva angličtí turisté, se kterými jsem si nedávno povídal v taverně.
Ta cesta byla malebná. Téměř neustále klesala a odměňovala mne dech beroucími pohledy na okolní krajinu. Navíc byla po předešlých deštích téměř dokonalá viditelnost. Cesta se proplétala mezi vinicemi , olivovými háji loukami i chvíli vedla lesem, kde duby byly prostřídány vonícími jalovci .
Když jsem přišel do městečka, nejprve jsem si prohlédl staré Římské lázně, ve tvaru čtverce uprostřed náměstí, kde probublávaly termální prameny. Chvíli jsem si tu atmosféru starého Říma vychutnával nad ranní kávou a protože je zde zakázáno koupání, šel jsem do vedlejšího hotelu si koupit vstupenku do dvou bazénů , naplněných termální vodou.
Dostal jsem poté tašku s osuškou, žabkami, čepicí do vody a dokonce i županem a na 5 hodin se ze mne stal švihák lázeňský. Dokonce jsem tam byl i zhruba polovinu času úplně sám.
Střídal jsem bazén s horkou vodou s chladnějším, ve kterém jsem si pro změnu dopřával hydromasáž. No a protože jsem zjistil, že nedaleko je další lázeňské městečko Bagni San Filipo, přemístil jsem se ještě dnes tam . Ano , přemístil.
Dnes jsem z časových důvodů, abych nezazatměl použil autobus. To městečko samo o sobě není nikterak zajímavé, ale to, co ukrývá potok pod ním je vskutku nádherný a ojedinělý výtvor přírody. Tomu místu se přezdívá Italské Pamukale.
Potokem, či spíše malou říčkou ukrytou v lese protéká termální voda. Navíc jsou v její korytě malé laguny ve kterých se dá příjemně koupat a dokonce, protože tok říčky je kaskádovitý si můžeme dopřát pod malými vodopády i hydromasáž. A navíc je vše naprosto zdarma, což není také k zahození.
Vydržel jsem se oddávat této slasti až do večera, a protože jsem se tam v té tmě trochu i zamotal, rozprostřel jsem na jednom vhodném plácku svůj zelený domeček, který nosím jako šnek ulitu na zádech a dnešní noc bude bez kulinářských zážitků. Myslím však, jak tak ťukám do mobilu tyto řádky a poslouchám šumění potoka pode mnou, že se mi bude spát i tak dobře.
