4.etapa – 4.11.2022
Dnešní den moc hezky nezačal, neboť lilo jako z konve a ten déšť občas i prolnuly blesky . Vydal jsem se na dnešní etapu poměrně déle než obvykle, ale po asi půl kilometru chůze se to všechno vrátillo ještě s větší razancí.
Naštěstí byla poblíž kavárna a tak jsem mohl ze suchého místa pozorovat ty rozbouřené vody valící se silnicí. Když to představení skončilo, vydal jsem se dál a učinil závěr, že půjdu radši po silnici, protože by cesta přírodou mohla být samé bahno.
Na cestě mne chytil ještě jeden liják s bouřkou , ale pak se již nebe nade mnou slitovalo . Cestou se zase změnil charakter krajiny , byl více zemědělský a novinkou byly obrovské plantáže lískových ořechů. Zřejmě se jim tu daří, neboť pamatuji, že když jsme zde o něco jižněji byli s kamarádem po revoluci česat olivy , bylo jich tam mnoho a dokonce slupkami z nich topili v zimě v kamnech .
Ty silniční etapy nemám moc rád, ale z praktického hlediska jsem udělal dobře.
Cestu jsem si krátil ponejvíce poslechem audiokniky, kterou jsem si zakoupil včera večer a nemohl se od ní odtrhnout. Ta kniha se jmenuje : ,,Svědectví o životě v KLDR “ a jsou tam otřesná svědectví lidí, kterým se podařilo z toho komunistického pekla uprchnout.
V závěru dne jsem přišel do starobylého města Montefiascone, kde jsem vloni skončil své putování po Via Francigeně, abych zde mohl pokračovat dál k Římu.
Byl to takový zvláštní, trochu nostalgický pocit , přicházet do města s poznávat již známé siluety domů i kostelů, restaurace i bary i tváře lidí, neboť v mnohých z nich byla stejná obsluha jako v loňském roce.
Hned na začátku historického centra jsem navštívil kostel . Včera jsem psal o zdejším vínu s poněkud neobvyklým názvem: Est! Est!Est! se kterým se pojí i zajímavý příběh. #Est!
Zkráceně je o jednom biskupovi, kterému zdejší víno tak zachutnalo, že zde zůstal a nedojel na audienci k papeži do Říma.
Na jeho náhrobku se skvěje výmluvný nápis, který by se dal přeložit takto: „Est! Est!! Est!!! – protože všeho bylo příliš, Johann Dufuk mrtev jest.“
A právě v tomto kostele jsem spatřil onen náhrobek s epitafem a po chvíli si ve městě dal číši s vínem Est! Est!Est!, abych si ten zážitek nechal doznít.
