2.Etapa 2.11.2022
Včerejší noc se moc nevyvedla. U mého stanu praskla jediná tyč, která jej drží pohromadě a neměl jsem po ruce nic, čím bych ji opravil. A aby toho nebylo málo, začalo mne bolet v krku.
Stan jsem se tedy pokusil vyšprajcovat trekovými holemi , ale moc to nešlo, neboť má tvar do oblouku . Z mého krásného domečku, který toho již se mnou tolik prožil se stal jen takový přízemní domek s velmi nízkým stropem. Na spaní tedy nic moc.
Po probuzení v jednom vinohradě s hezkým panoramatickým výhledem jsem měl v hlavě jen dvě myšlenky, zda-li po cestě bude lékárna a jak opravit stanovou tyč.
Ale i tak jsem neodolal a ve sluncem zalitém dni jsem pozoroval tu krásnou zvlněnou krajinu v pozadí lemovanou vysokými vrcholky hor a pomalu, krok za krokem šel po Via Romea za svým cílem.
Do cesty se mi též přimotal jeden hezký hrad, který byl bohužel, jak to tak ve zdejších krajích časté v soukromých rukou, leč se mi podařilo alespoň projít jeho areálem a částí zahrady a vychutnat si jeho krásu alespoň takto, zvenčí.
A po chvíli jsem narazil i na lékárnu a v ní koupil jeden lék pro sebe, kterým byl sprej do krku a druhý lék pro stanovit tyč, a to náplast.
Cestou městečkem jsem se díval kolem, jestli neuvidím něco, čím bych vyztužil vnitřek tyče. V krámku , kde jsem si kupoval svačinu mi padla do oka pinzeta, která mi připadala , že by se dovnitř té tyče vešla a ono se to skutečně povedlo .Dovnitř jsem dal pinzetu a vše omotal náplastí . Snad již tento večer budu spát normálně.
Má dnešní trasa vedla k městu Civita di Bagnoregio, které by mělo být další perlou na mé cestě, i jedním z důvodů, proč jsem se na tento úsek vydal.
Cestou jsem potkal zemědělce na polích jak rozorávají brázdy a cítil tu vůni čerstvě rozorané země. Potkal jsem i rodiny česající ve svých sadech olivy, neboť je právě čas jejich sklizně. Pěkně učesat každou větev takovými malými hráběmi a šup, olivy padají jedna za druhou do natažených sítí. Podél cest bylo po zemi též mnoho jedlých kaštanů, které mi v mých bosobotách pěkně masírovaly chodidla.
Na konci dne jsem přišel do jednoho ospalého a dost vybydleného městečka Lubriano a hned na jeho začátku uviděl Civita de Bagnoregio tyčící se na tufovém kopci a nemohl se od pohledu na tu krásu města a i celé krajiny odtrhnout.
Protože den se již značně krátil( zde je již v tento podzimní čas tma krátce po páté) a zbývalo mi cca 5 kilometrů rozhodl jsem se nic neuspěchat a dojít tam až zítra, abych na jeho prohlídku měl dostatek času.
Procházel jsem se po téměř prázdných ulicích, kde jsem čas od času potkával převážně starce , abych posléze i mezi ně usednul na židli před zdejší jediný bar a u oroseného piva pozoval, jak hrají karty a vypráví si své příběhy.
Mám tu atmosféru zdejších venkovských barů moc rád a ač těm lidem nerozumím, cítím se mezi nimi dobře.
Spojil jsem i příjemné s užitečným, neboť jsem si nechal nabít svého věrného kamaráda IPhone 13, abych vám na něm ve stanu mohl naťukat pár řádků a pak jsem popošel o kus dál, za město hledat hezké místečko na svůj stan, který bude , alespoň v to doufám již držet tvar.
