U Pinkasů
Mohou mít hospody své kouzlo?
Podle mého úsudku a pozorování ano. A někdy dokonce i podmanivé s oním pověstný geniem loci, duchem místa chcete-li.
Jednou takovou, která je spjata neodmyslitelně s historií Prahy a také historií českého ležáku plzeňského typu je hostinec U Pinkasů.
Přenesme se na chvíli o 180 let zpět . Píše se rok 1842 a v Plzni vzniká nový druh piva na základě spodního kvašení. Tím dnem, který se zapsal do dějin nejen českého pivovarnictví je 5.říjen téhož roku . Sládek Josef Groll uvařil první várku ležáku, který je v různých obměnách pod označením ,, Pils” ,dnes nejprodávanějším druhem piva na světě. My si jej hodně počešťujeme, ale pravda je, že Josef Groll byl z Bavorska a tedy Bavorák, jak poleno.
Plzenští si najali tohoto sládka aby jim vařil pivo bavorského typu. Ten však záměrně udělal chybu v technologickém postupu, aniž by dopředu znal výsledek a uvařil podkvašené bavorské pivo, ale z odlišných českých surovin (žateckého chmele, měkké plzeňské vody a světlejšího sladu připravovaného anglickou technologií).
V hostincích „U bílé růže“ a „U zlatého orla“ na plzeňském náměstí sklidilo toto pivo veliký úspěch. Plzeňský kronikář poznamenal: „Jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek.“
Ani ne o rok později pražský krejčí Jakub Pinkas si v dubnu 1843 nechává od svého přítele Martina Salzmanna dovézt dvě vědra plzeňského ležáku.
Propadne jeho kouzlu, svou původní živnost pověsí na hřebík a otvírá hostinec. Pivo se těší takové oblibě, že je brzo nutné rozšířit prostory o sousední dům. A na pivo u Pinkasů v průběhu let zašel třeba František Palacký , Josef Dobrovský, Josef Jungmann, ale i T. G. Masaryk či Voskovec s Verichem nebo Bohumil Hrabal.
Od roku 1882 převzala taktovku nad hostincem rodina Brabcových a zajímavé je, že podle původních receptů paní Brabcové se U Pinkasů vaří některá jídla dodnes.
Mne nejvíce zaujala letní zahrádka z druhé strany objektu, která má neodolatelné kouzlo. Sednout si zde popíjet lahodný mok je potěšením pro duši. A nesednout si sem za pěkného počasí by byla velká škoda. Ocitnneme se v jakémsi pohádkovém světě, kde kulisy nám tvoří stěny chrámu Panny Marie Sněžné . Není a troufnu si říci i v celosvětovém měřítku tolik letních zahrádek zasazených do tak nádherných kulis.
A abychom nezůstal jen u piva , na webových stránkách restaurace jsem našel tento recept na ovocné knedlíky cituji :
,,Skvělý recept na tento týden:
Ovocné knedlíky
25dkg hrubé mouky
2-3 brambory
1 vejce
špetka soli
asi 1/16l mléka
švestky
kysaná smetana
rozpuštěné máslo
cukr
Uvařené vychladlé brambory oloupeme. Nastrouháme je do mouky najemno. V mléce rozkvedláme vejce a nalijeme ho do mouky s bramborami. Výpracujeme hladké tužší těsto, které necháme chvíli odležet. Mezitím si omyjeme a osušíme švestky. Těsto vyválíme na dlouhý váleček a ukrajujeme z něho kousky. Uděláme z kousků kuličky, které rozplácneme, abychom do nich mohli plnit švestky. Dobře uzavřeme. Do většího hrnce dáme vařit vodu. Když začne vřít, mírně ji osolíme, stáhneme plamen a knedlíky do ni vložíme. Vařečkou odlepíme ode dna a vaříme je asi 5-7min. Když vyplavou napovrch, jsou hotové. Ještě je polijeme rozpuštným máslem a kysanou smetanou. Cukru každému dle chuti. “
