Italský mikro výlet – 4 – 6.9.2022
Tentokrát jsem zvolil stále více populárnější formu mikro dovolené, při které během několika málo dní cestovatel vyrazí do světa a sbalí si to nejnutnější. Avšak i za takovou dobu intenzivního pobytu lze získat zdravý nadhled, který cestování přináší , svobodu , inspiraci i životní rovnováhu. Protože v mém případě se již nikoho dovolovat nemusím, přejmenoval jsem si tento styl cestování na mikro výlet.
Nedávno jsem opět začal prohledávat aplikaci mé oblíbené nízkonákladové společnosti ,, Ryanair” . Má duše se chvěla zvědavostí, kam mne tentokráte cesty klikaté zanesou. Oko mi posléze utkvělo na letenkách do Italského Turína. Přiznám se, že jsem mnoho o tom městě nevěděl, jen se mi vybavovalo v hlavě Turínské plátno a automobilka Fiat , která ve své zkratce nese název tohoto města (Fabbrica Italiana Automobili Torino).
A také se mi vybavila jedna osobnívzpomínka, tentokráte na vojenská léta. To takhle jednou nám na pravidelném školení PŠM ( politickém školení mužstva ) major Skála útrpně vyprávěl o tom, jak zlý kapitalista pan Fiat vykořisťuje italské dělníky. Na mojí námitku, že pan Fiat je něco jako pan Tau a tudíž neexistuje, začal na mne pokřikovat, že jsem přisluhovač západu a nepřátelský živel.
Ty letenky na výlet byly opravdu velmi levné. Tam ta 799,- Kč a zpět za 234, což je sečteno a vyděleno 516,-Kč v jednom směru. I podmínky pro mikrovýlet byly ideální. Přílet byl v neděli večer a odlet v úterý v 23.00, tudíž jsem měl na Turín celé dva dny.
Má představa šedivého nezajímavého průmyslového města vzala za své při zhlédnutí dokumentu o Turínu ve vynikajícím pořadu české televize Bedekr (je v archivu), dle kterého se rád inspiruji při svých cestách po Evropě, neboť je tam zachycena poutavou formou řada měst a dobře vystižena jejich podstata.
Můj dvoudenní pobyt v tomto městě mé představy ještě předčil. Byl jsem doslova unešen jeho krásou, čistotou, propojením s přírodou také tím, že jsem nepotkal téměř žádné turisty . To bylo pro mne celým překvapením, protože to město stojí za to. Má velký potenciál a také i jeho okolí, neboť na dohled jsou vrcholky vrcholky Kottijských a Grajských Alp, jejichž vrcholky jsou dobře viditelné z vyvýšených míst snad městem a přidávají mu na jeho kouzlu. Ostatně Turín má hory v názvu, neboť pochází z keltského slova Tau. V tomto případě se ale nejedná o osobu jménem Tau, o které jsem psal o pár řádků výše, ale o keltský výraz pro hory.
Turín působí oproti jiným italským městům, která jsem navštívil na první pohled neitalsky . Není divu. Zásadní tvář mu vtisknul rod Savojských který pocházel z Francie a samotné město bylo i po určitý čas francouzské, aby se naopak stalo po sjednocení Itálie na krátkou dobu hlavním městem Itálie. To jsou ty paradoxy dějin. Velké, široké bulváry , baroko místo renesance, tu a tam prostřídáno stavbami secesními a jedna urbanistická rarita , která nemá myslím na světě obdoby. Můžou za to zase savojští, respektive král Viktor Emanuel I., vévoda savojský, pierotský, aostský a král sardinský.
Nevím, zda-li to byla jen rozmařilost, či nevěděl co s penězi, ale pro to, aby mohl po tehdejší metropoli pohodlně korzovat i za špatného počasí nechal vybudovat na začátku 17 století podloubí v délce neuvěřitelných 20 kilometrů. Pro lepší představu se vám pokusím tu délku přirovnat k Praze : ,,Praha od západního okraje, kde opravdu začíná město, tj. od Ruzyně až po východní část, kde město končí – po Černý most má vzdušnou čarou 20 km. Od jižního okraje, od Kunratic po Ďáblice na severu, má vzdušnou čárou 15 km. “ A podle toho si dokážeme představit to bohatství savojských, které je na architektuře města vidět na každém kroku. Myslím tím samozřejmě centrum. Však také si toho povšimlo UNESCO a od roku 1997 je nejen královský palác, ale i cela řada dalších zapsána na seznamu světového kulturního dědictví pod společnou položkou : ,,Rezidence královského rodu Savojských„
Další zajímavostí je , že dominanta i symbol města , kterým je vysoká věž Mole Antonelliana, se dostala i na italské euromince. Ta budova se vymyká okolním stavbám. Má zvláštní tvar a také je nositelkou jednoho rekordu. Výška budovy je 167,5 m a je tak nejvyšší zděnou budovou na světě. Na její vrcholek vede prosklený panoramatický výtah odkud je prý impozantní výhled na město. Mně se to nepodařilo, bylo vyprodáno na týden dopředu. Proto doporučuji nechcete-li si nechat tento zážitek ujít kupte si lístek z pohodlí domova online dopředu.
Dominantu se rozhodl pokořit nechvalně známý Benito Musolini . V letech 1933–34 se záměrem hostit, mimo jiné kanceláře, národní ústředí Národní fašistické strany nechal postavit dům s názvem Torre Littoria . Sídlem fašistů se ve skutečnosti nikdy nestala, ústředí strany se nacházelo nejprve v Miláně a poté v Římě. A také se nestala nejvyšší budovou ve městě.
Ač stojí provokativně tato budova , jíž se přezdívá Musoliniho prst naproti královskému paláci, připadala mi pozoruhodná a nenarušovala mi pohled na město. Dočetl jsem se mimo jiné o ní, že, cituji :
,, Budova zabírá o něco více než dvě třetiny městského bloku, skládající se z 9patrové nízkopodlažní části a 19patrové výškové části dosahující 87 metrů . Celková výška s anténní věží je pak 109 metrů . Do roku 1940 to byla nejvyšší nepřetržitě obyvatelná budova v Itálii.
Budova je prominentním příkladem italské racionalistické architektury počátku 20. století, která se vyznačuje širokým používáním inovativních materiálů, jako jsou skleněné cihly, klinkerové cihly a linoleum, a je také první italskou budovou se svařovaným kovovým konstrukčním rámem. “
Zkoušel jsem se dostat do jejího interiéru, avšak pracovník realitní kanceláře , která sídlí u vchodu do budovy, když viděl můj pokus se tam dostat mi sdělil, že to není možné. Z mého pohledu architektonicky ta budova špatná není, ale ideologicky rozhodně ano, tak jako ostatně všechny ismy . Ona neměla jen sloužit fašistům jako jejich sídlo. Výška budovy v blízkosti královského paláce v Turíně byla považována za prohlášení fašistické nadvlády nad italským královským rodem .
Těch věcí, které jsem za dva dny v městě viděl je nepřeberně. Krom půvabné městské architektury, třeba největší tržnici v Evropě, či kopii Turínského plátna. Prošel se kolem řeky Pád a malebným parkem Valentino jehož středem zurčí potůček, který se klikatí parkem, a dodává mu půvab svými peřejemi.
Romantická starobylá zubačka mne vyvezla k bazilice Superga, odkud je také z výšky 670 metrů nad mořem pitoreskní výhled na město i okolí.
A samozřejmě jsem i ochutnal místní lokální gastronomii, která nyní v sezoně hub byla hodně sladěná s houbami a neopomenul jsem ani skvělá pierotská vína, která jsou vedle toskánských považována za ta nejlepší v Itálii.
O Turínu by se toho dalo napsat opravdu hodně a strávit tam více dní . Určitě do příště napravím.
