19.5.2022
Toulání mezi citrony
Dnes jsem se opět posunoval pěšky dál, směrem k cípu Sorrentského výběžku. Nejprve mne čekalo opět stoupání , včetně schodů. A pak příjemná cesta mezi olivovníky a posléze již jen a jen citronovníky, občas prostřídané malými políčky, na kterých rostl tu hrách, tu zase rajská jablka , jinde artyčoky anebo zde dosti rozšířené boby. Zřejmě je to jejich hobby, pojídat boby, či nějaké lobby? Každopádně tato luštěnina u nás takřka neznámá je zde číslo jedna mezi luštěninami.
Ještě k těm všudypřítomným citronům, kterým se tu nesmírně daří jedna zajímavá informace, cituji :,,Limone di Sorrento je chráněnné zeměpisné označení EU pro citrony vypěstované v okolí Sorrenta, Sorrentského poloostrova a ostrova Capri. Citrony mají oválný tvar a musí vážit více než 85 g. Mají žlutou barvu, vysokou kyselost a kůru střední tloušťky.”
Jak celý tento poloostrov je propojen hustou sítí stezek, tak tomu není jinak ani zde, v okolí Sorrenta. Ty stezky, malebně se linoucí mezi vesnicemi a městy romantickou krajinou s nádhernými výhledy, mají i tak trochu pohádkový název. Říká se jim Terra delle Sirene (Stezky sirén) .
Podle dávných bájí zde Sirény sídlily a vábily krásným zpěvem námořníky k pobřeží, kde se lodě roztříštily o skryté útesy. Přežila jen posádka reka Odyssea, který jí zalil uši voskem, aby nic neslyšela, a také slavný pěvec Orfeus. Ten jim totiž jako jediný dokázal hlasově konkurovat.
Mám z toho všeho takový krásný pocit, že se stále více a více nořím do koutů Itálie, která není zničena turismem. Čím dále, tím více si to labužnicky vychutnàvám.
Na úzkých cestách, klikatících se mezi citronovníky, políčky a olivovými háji , na kterých sotva projedou jejich nákladní tříkolky, kterým říkám důvěrně prdlavky jsem potkával většinou místní lidi, zrovna tak i v malebně omšelých italských vesnicích, které jsou tu rozesety jako korálky a nesoucí většinou jména dle nejrůznějších svatých. A tak můžeme jít se Santa Matia do Santa Anna, pak třeba dojít do San Francesca .
Na závěr dne jsem sestoupil opět k moři a spláchnul v jeho vlnách prach z dnešních cest. Pak jsem ještě chvíli šel podle něj a nostalgicky se díval na majestátně se tyčící z moře ostrov Ischia , na kterém začala před čtrnácti dny má italská cesta s manželkou k přátelům.
Pohled na něj jsem si pak vychutnal obzvlášť labužnicky z terasy jedné restaurace v další pitoreskní rybářské vesnici, pozorujíce západ slunce, které si pro toto úžasné představení vybralo právě tento ostrov.
