Den sedmý 28.6.2022
Poslední celý den mého švédského putování .
Probudil jsem se do deštivého rána na břehu jezera Vänern v jeho jižním cípu v městě Vänersborg. Měl jsem úchvatný výhled na zdánlivě nekonečnou vodní hladinu a okolní lesy. Kolem stanu mi chodily tak jako včera rodinky divokých hus a vždy ve stejném sledu. V čele pelotonu husí máma, za ní se kolébala housata a peloton uzavíral táta , který se svým syčením snažil vyvolávat hrůzu. Ty husí rodinky chodily křížem krážem parkem a uždibovaly trávu déšť – nedéšť.
To jezero je pozoruhodné v mnoha směrech.
Pyšní se několika nej:
Je největší ve Švédsku, největší v Evropské unii , největší zásobárnou pitné vody v EU, třetí největší v Evropě a páté největší na světě . Kdybychom jej chtěli obejít po jeho velmi členitém pobřeží, nachodili bychom úctyhodných 2000 kilometrů!
Jeho čisté vody obývá velké množství ryb, celkem 34 druhů. Nejzajímavější ale na tom je, že se zde vyskytují mořští živočichové žijící výlučně ve sladké vodě. Oni zde jejich prapředci zůstali po poslední době ledové když se jezero oddělilo od moře a dokonale se přizpůsobili novým podmínkám pro život.
V jezeře se také vyskytuje sladkovodní losos který se před 9 000 lety oddělil od lososů z Baltského moře. Tyto ryby dosahují až 20 kg a kromě Vänern se vyskytují ještě v jezeře Saim.
Když přestalo pršet, udělal jsem si krásnou procházku upraveným parkem vedoucím po břehu jezera a pozoroval tu obrovskou vodní plochu občas přerušovanou malými skalnatými ostrůvky na kterých posedávali rackové. I břehy byly vesměs skalnaté a tak z malé pláže , na které jsem se na chvíli zastavil abych dosušil vše mokré a také abych se osvěžil ve vodách jezera vedly do vody schody se zábradlím.
Ve druhé polovině dne se začal kruh pomalu uzavírat, když jsem se vlakem přemístil do Göteborgu.
Göteborg , jak jsem zjistil vloni v září při své první návštěvě je moc hezké město , které i s ohledem na levné letenky, které se sem dají zakoupit stojí za to navštívit. Prošel jsem si nostalgicky historické centrum, dal jsem si v jedné restauraci, kde jsem si pochutnal již minule skvělé raky s česnekovým máslem a pak následoval poslední pobyt ve stanu nedaleko letiště a ráno odjezd na letiště.
Člověk by si řekl, že na letišti v odletové hale již člověka nic zajímavého nemůže potkat. A ono mne potkalo.
Sedl jsem si vedle jednoho pána, který se na mne otočil a povídal: ,, Dobrý den , nejste vy náhodou pan Brož?” ,,No to jsem”, odpověděl jsem a marně pátral v paměti odkud jej mohu znát.
Naštěstí mne nenechal dlouho tápat a odpověděl : ,, Víte, já rád čtu Vaše příběhy z cest na Facebooku.” No a tak jsme si s Tomášem než jsme nastoupili do letadla vyprávěli o životě ve Švédsku, kde žije již třetí rok a dostal jsem i tip na zajímavý trek poblíž jeho nového bydliště a kontakt pro případ, že bych se do kraje nad Jöngköping vydal.
