Den čtvrtý 25.6. 2022
Již časně ráno slunce příjemně hřálo a tak jsem se rozhodl neopouštět brzy své krásné místo na malém výčnělku jezera Stora Mettljärn.
Šel jsem si zaplavat do jeho čistých a průzračných vod, které mi poskytovaly v právě propuklém krátkém švédském létě příjemné osvěžení. Do vody i z vody jsem vstupoval opatrně , protože to velké jezero nemělo onen typický břeh tak, jak jej známe, ale bylo jaksi vrostlé do žulové skály .
A tak ze žulové pláže se šlo do vody po žulovém dně. Bál jsem se, abych neuklouzl, ale dalo se to zvládnout dobře, neboť to překvapivě moc neklouzalo. Pak jsem si ještě chvíli četl a krom toho nasával vůni borovicové silice, která se v tom teple odpařovala a vnímal to až nezvyklé ticho.
Asi po dvou hodinách čtení v nádherném prostředí jezerní krajiny jsem se jal pokračovat ve své cestě na sever. Když jsem se blížil k městečku Nödinge, v duchu jsem si spřádal plány, jak se dobře najím a tak jsem si vybavoval švédské speciality a řešil dilema, zdali si dám masové kuličky, nebo rybu. Opět ale, jako již několikrát v minulosti zůstalo jen u teorie , ale praxe byla jiná.
Na mé cestě Švédskem se mi běžně stává, že v těch menších městech je naprosté minimum restaurací a když už tam nějaká je, je to pizzerie nebo kebab.
Studium švédské gastronomie mám tedy poněkud ztížené, ale já to nevzdám . V Nödinge jsem tedy vzal za vděk supermarketové stravě , ale naštěstí tam měli obložený chléb s krevetami a studené pivo. Mé první pivo ve Švédsku. Ač to nebyl žádný zázrak, po třech dnech ,kdy jsem v pivu nesmočil ani jazýček jsem jej vypil s chutí.
A o ty krevety jsem málem přišel . Měl jsem ten chléb rozprostřen na stole, když mi telefonovala manželka.
Věnoval jsem se tedy manželce a ne krevetám a najednou jsem si všimnul, jak u mého stolu stojí asi tak tříletá holčička a z mého chleba vyďobává krevety a vkládá je do úst. Má reakce byla taková, že jsem chléb přesunul na protilehlou stolu a zařval : ,,to je moje.” neuvědomujíc si v tu chvíli, že mi to děvče nemůže rozumět.Rozplakala se a odešla a mně jí začalo být líto , nemusel jsem být takový sobec a mohl jsem se s ní rozdělit.
Další úsek jsem šel cíleně mimo trasu lesem po chodníku vedle silnice, abych viděl také něco jiného než přírodu a tak jsem pozoroval dřevěné domy a jejich krásně upravené zahrady i okolí a vnímal tu jinakost zdejšího světa.
V závěru dne jsem si kousek popojel autobusem( 7kilometrů) a tak měl další úhel pohledu.
A potřetí během mé cesty Švédskem procházela turistická cesta hřbitovem i kolem márnice, zřejmě švédská specialita. Pak jsem šel ještě kousek zemědělskou krajinou mezi lány ječmene a žita.
Zajímavé bylo, že podél cest byly všude vysety květinové pásy pro včely, ve kterých převládalo několik druhů jetele. O tom se může našim včelařům a samozřejmě také včelám jen zdát.
A pak jsem prošel ještě kolem několika pastvin s krávami a telátky až jsem konečně kolem 22.00 našel místo pro svůj stan.
