Švédský deník

Den třetí 24.6. 2022

 

Hej, hej, tak se zdraví ve Švédsku lidé, kteří se na cestách potkají. Zatím jsem jich mnoho nepotkal a tak jsem si ani moc zatím nezahejkal. 

Dnešní den ale byl trochu jiný, nebyl tolik turistický ve smyslu pěší chůze po dálkové trase, kterou jsem předchozí dny šel.

 Nebyl však ve znamení zmaru, ale okořeněný návštěvou Midsommaru a to na místě ne ledajakém, ale v areálu romantické zříceniny hradu ze 14.století , který byl vybudován na ochranu jižní hranice království s názvem Bohus Fåsting na předměstí města Kungälv.

O Midsommaru jsem hodně četl i slyšel a proto jsem se vydal do Švédska právě v tomto období . Jsou to oslavy slunovratu , svatojánská noc. Pro Švédy je to druhý nejoblíbenější svátek po Vánocích .

K pevnosti jsem prošel od místa posledního noclehu městečkem Bohus, které je na protilehlém břehu, kde bylo místo konání slavnosti. 

Musel jsem překonat most a díky tomu jsem poprvé zřel mechanismus zvedacího mostu, který se zrovna vztyčil k nebesům , neboť dole po řece plula loď. A tak jsem spolu s auty , motorkami a dalšími chodci čekal až na semaforu červenou barvu vystřídá zelená a pozoroval jsem tu technickou dokonalost, kdy se kus mostu i s asfaltem pokrytou silnicí vracel zpět do horizontální polohy. Celá akce trvala jen několik minut. 

Když jsem přišel do prostoru zříceniny , jal jsem se nasávat atmosféru tohoto svátku. Téměř všechny ženy a dívky a zřejmě z recese i několik mužů měli na hlavách věnce, jejichž základ tvořily březové ratolesti dozdobené květy. V horní části nad pódiem pak byla i jakási dílnička s dostatkem materiálu , kde si mohli ti, co si nestihli věnec připravit doma uvít jej na místě. 

Rodiny posedávaly na piknikových dekách a cpaly se dobrotami , které vytahovaly z piknikových košíků . To byla i má smůla, protože všechny ty dobroty o kterých jsem četl, že k svátku patří  a které jsem chtěl ze studijních důvodů vyzkoušet , zejména pak nakládané slanečky, pivo a lehký jahodový šlehačkový dort jsem mohl spatřit jen vizuálně na oněch piknikových dekách . 

Pro ty , co si nic nepřinesli jako já byl k dispozici jen jediný stánek , před nímž se tvořily dlouhé fronty a měli tam jen párek v rohlíku a hamburgery a protože jsem ve Skandinávii , tak samozřejmě bez piva. 

To byla ale z mého úhlu pohledu jen jediná vada na kráse dnešního dne. Vyvedlo se i počasí, neboť zdejší  teploty vystoupaly ze včerejších 17 stupňů na dnešních 31 a to i dotvořilo atmosféru tohoto svátku, který je považován za oslavu právě přicházejícího léta.

Krom věnců na hlavách žen a dívek a dobrot, které neprošly mými ústy jsem viděl tzv. kolové tance, které se tančí okolo nazdobené májky, umístěné ve středu kruhu . 

Také jsem se nechal strhnout a pár koleček jsem dal ruku v ruce s jednou švédskou plavovláskou a v druhé ruce držíce jednoho švédského dědečka , který mi připomínal trolla ze severské mytologie. 

Takt nám udávala jedna krojovaná stará dáma stojící na vyvýšeném místě a jako v televizním pořadu ,, cvičme v rytmu” , nám předváděla, kdy máme zvednout tu správnou  nohu, ruku, kdy máme zatleskat , jít vpřed, vzad, kdy se sehnout a kdy narovnat. Trochu mi to připomínalo ranní rozcvičky na vojně , kdy nám major Sláma předváděl každé ráno cviky. Tady to bylo ale s hudbou a o mnoho radostnější. 

Tanec, jídlo, pití, hudba, květinové věnce a vystoupení folklorních souborů,   tak by se dal  charakterizovat průběh oslav.

Po konci oslav jsem si dopřál ještě jednu turistickou lahůdku. V Kungälvu, nedaleko zříceniny je překrásná ulice , ve které jsou mimořádně zachovalé dřevěné domy ze 17 století, některé z těch honosnejších i s řezbářskými prvky. Úžasné místo se silným geniem loci. 

Závěr dne jsem šel opět na svou trasu a popošel dále severním směrem a den zakončil praním a osvěžující koupeli v jednom z mnoha jezer v této jezerní krajině a na malém výběžku tohoto jezera jsem si i postavil svůj stan. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *