29.4-30.4.2023
On the road
Když jsem šel ráno k půjčenému modrému Chevroletu, vzpomněl jsem si na román Jacka Keroauca ,,On the road.“
Ta jeho cesta byla oproti té naší o mnoho delší , protože vedla napříč USA ale i tak i před námi na cestě do San Francisca je toho víc než dost .
14 dní a více, jak 2500 kilometrů a naplnění jednoho z velkých snů. Trochu jsem se ve skrytu duše bál, jestli to nebude trochu zklamání, jak to někdy u snů , zvláště těch velkých bývá. Ty sny jsem měl intenzivní již hluboko v dětství.
Pamatuji si, jak jsem ke každému pohledu z Chicaga, který občas poslal prastrýc, který tam bydlel přivoněl a nasával tu pomyslnou vůni dálek a pak si jej vyvěsil v pokojíčku na viditelné místo a představoval si, jaké by to bylo, kdybych to někdy viděl, byl tam, chodil po ulicích .
Později , v období dospívání i dospělosti mi mé představy o reáliích v USA a životě tam za velkou louží dotvářel dle mého soudu geniální pořad, který se linul každý týden z mé oblíbené stanice Hlas Ameriky.
Šlo o pořad s názvem : ,, Nedělní zápisník Martina Čermáka“. Popisoval v něm velmi poutavou formou život v pro nás tak vzdálené a nedostižné zemi, jakou bylo USA. Těch pořadů bylo celkem úctyhodných 1989. Bohužel v tom počtu není symbolika s rokem 1989, jak by se na první pohled nabízelo , ale jeho skon 2. března o rok dříve.
V neděli 6. března 1988. bylo odvysílání toto Vydání „Čermákova“ Zápisníku , které bylo ve skutečnosti natočeno nedlouho před jeho smrtí. Autor v něm odkryl svoji identitu a statečně hovořil o své nevyléčitelné nemoci (potřetí byl postižen rakovinou, která napadla krk), která byla příčinou ukončení jeho rozhlasové práce.
Martin Čermák, jak jsme ho znali byl ve skutečnosti JUDr. Ivo Ducháček. Jak jsem zjistil později. Jednalo se o velmi zajímavou a úctyhodnou osobnost našich novodobých dějin.Koncem války se například podílel na osvobozování Plzně jako styčný důstojník generála Pattona.
U nás vyšly knižně jeho cestopisné črty o Americe a především o Kalifornii, jak ji viděli v 80. letech on, jeho žena a pes s názvem : ,, Putování Martina Čermáka se psem Máňou po Americe.“
Usednout do pohodlného křesla, vyladit na rádiu střední vlnu 251 metrů a zaposlouchat se do Nedělního zápisníku, patřilo k mým oblíbeným činnostem. A najednou na podzim mého žití se vše stává skutečností a má teprve druhá návštěva USA začíná a mohu tak, jako kdysi Martin Čermák, jet po USA, pozorovat, psát.
Po první americké noci a náročném dlouhém letu jsme jeli do prvního města na naší trase, kde jsme měli zajištěno ubytování v motelu. V motelích jsme spali nejčastěji, protože Amerika je těmito typy ubytování za přijatelnou cenu a s dobrou dostupností automobilem doslova prošpikována.
V souvislosti s automobilismem bych chtěl podotknout, že již od prvního okamžiku bylo řízení velmi pohodlné a příjemné Na mnoha širokých amerických dálnicích člověk totiž plně ku svému pohodlí může využít potenciál automatu a tempomatu a i za volantem vnímat okolní krajinu a její četné proměny. A to bylo dobře, protože jsme zjistili, že jízda rozlehlou , řídce obydlenou krajinou Nevady a Arizony vůbec není nudná, ba naopak . Rovina porostlá travinami, keři i kaktusy hory a skály. Téměř vyprahlou step zcela náhle prostřídaly porosty jehličnanů, abychom se opět po chvíli ocitli ve stepi porostlé keři a poté projeli pouští.
Zahlédli jsme i první zde na jihu dost rozšířené „workcampingisty“, kteří jsou zde na jihu dost vidět v mnohdy i velmi početných koloniích.
Wordcamping je životní styl, který spojuje práci (work), bydlení v autě a kočovný život (camping). Kromě dodávek a karavanů používají lidé i vyřazené školní autobusy nebo dodávky pro přepravu koní, které si sami upravují pro bydlení.Tento trend souvisí s tím, že na mnohých místech USA je bydlení velmi drahé a lidé proto volí tento způsob života. Workcamping je doménou spíše starších Američanů nebo lidí, kteří se živí rukama.
Většina automobilových kočovníků pracuje jako příležitostní hlídači parkovišť, skladníci, pomocné síly při sklizni na farmách. Jejich původní profese jsou rozmanité. Policista, holič, manažer letecké společnosti, vedoucí na stavbě, knihovník…
Mnoho lidí v této komunitě je na prahu důchodového věku, kdy se na „stará kolena“ rozhodli cestovat a při té příležitosti si i přivydělávat. Často přes léto pracují v některém ze zábavních parků Spojených států, přes zimu žijí z důchodu nebo z peněz vydělaných přes rok.
Mobilní pracovní sílu využívá také třeba internetový gigant Amazon v době předvánoční špičky, kdy pro pracující kempaře a jejich karavany dokonce vyhrazuje v logistických centrech v Kentucky a Tennessee tamní sportovní hřiště.
Na tyto pracovníky se začíná zaměřovat stále více i jiných firem. Například obchodní řetězec s oblečením, nábytkem a elektronikou J. C. Penney. Nebo zpracovatelé cukrové řepy, jako je výrobce cukru American Crystal Sugar Company, který bez brigádníků během řepné kampaně nemůže fungovat. Tato početná komunita pořádá též pravidelně své srazy, které jsou vícedenní a účastníci si na nich vyměňují své zkušenosti.
Ta proměna krajiny byla fascinující podívanou, na kterou jsme se nemohli vynadívat. Jen nás trochu zarazilo to, že na mnoha místech nebyly zrovna v nejlepším stavu a podél cest byly vidět prasklé pneumatiky. První naše cesta vedla do města Williams, který pro nás byl vstupní branou do Grand Canyonu.
Ve městě , kterým vede legendární silnice 66 tuto záležitost připomínalo mnoho věcí i suvenýrů a dokonce zde je i stejnojmenný grilbar, ve kterém se jí, voňavé, šťavnaté zauzené barbecue , tolik rozšířené na jihu USA a k tomu se zde hraje na kytaru a zpívá. Úžasné místo a krásný první den za námi.
