Oktoberfest 2022 – 19.9.2022
Tak jsem si splnil jeden z dalších snů a navštívil jsem oslavu výročí svatby. Ne té své, to jsme v klidu oslavili s manželkou na začátku září, ale korunního prince Ludvíka Bavorského. V roce 1810 tento rozmařilý panovník uzavřel sňatek s Terezou Sasko-Hildeburgskou a na oslavu sňatku pozval celé město. Protože nebyl žádný troškař , tak bujaré veselí probíhalo od 12. září do 17. října toho roku.
Lidem se akce natolik zalíbila, že další rok slavili roční výročí svatby a každoročně se slavnosti opakovaly zas a znova, ale již bohužel každý za své. Postupem doby se z této akce , která se datumově posunula směrem do září kvůli lepšímu počasí stal největší pivní festival světa. (Navštíví jej kolem 6 milionů lidí a vypije se 30 % roční produkce mnichovských pivovarů, což je 7,5 milionu litrů !)
A protože se říká, že co je Mohamedům Mekka , to je je pivařům Oktoberfest ,měl by každý milovník tohoto nápoje tento svátek piva navštívit alespoň jednou za život. Protože k nim patřím, rozhodl jsem se strávit v Mnichově za tím účelem dva dny.
V areálu Tereziánské louky, nedaleko od mnichovského hlavního nádraží stojí 6 stanů , reprezentujících každý jeden ze 6 mnichovských pivovarů a v každém je jen jeden druh piva, reprezentující daný pivovar. To pivo je uvařené speciálně pro Oktoberfest a musí mít třináct stupňů.
Zdánlivě je to tedy jednoduchá disciplína, ale jako v mnoha případech je i zde je velký rozdíl mezi teorií a praxí .
Svou dvoudenní návštěvu jsem si naplánoval tak, že první den si projdu historické centrum a během procházky ochutnám dvě značky piva ve zdejších pivnicích. Vycházel jsem z té premisy, že mi poté zbydou jen 4 značky piv na Oktoberfestu, což tím, že tam půjdu i druhý den zvládnu jak se říká levou zadní.
Na druhý den jsem si naplánoval návštěvu původní budovy rádia Svobodná Evropa, která odsud vysílala od roku 1950 do roku 1994, nežli se odstěhovala do Prahy a se kterou mne pojí mnoho milých vzpomínek, nejen na krásná setkání s lidmi v ní v červnu 1989.
Ale někdy je mezi teorií a praxí opravdu velký a někdy i propastný rozdíl. Plán prohlídky historického jádra se mi povedlo absolvovat bez úhony . Budovu Svobodné Evropy druhého dne též. Nebudu Vás unavovat popisem jednotlivých staveb, neb to lze najít v každém průvodci. A věřte, že je zde opravdu hodně věcí k vidění a návštěva Mníšku pod Alpou , jak tomuto městu říkal poeticky Karel Kryl určitě za to stojí.
Zaměřím se proto na jednu zajímavost, o které jsem nevěděl. Při návštěvě mnichovské dominanty , kterou je bezesporu katedrála Frauenkirche mne upoutala taková zvláštnost, a to hned u vchodu. Je tam totiž údajná stopa Ďábla. Její otisk v dlažbě připomíná šlápotu boty, z níž vystupuje útvar ve tvaru konce ocasu.
Podle legendy učinil sám ďábel dohodu se stavitelem Halsbachem. Pokud postaví Frauenkirche zcela bez oken, slíbil mu, že od něj dostane na velkolepé dílo peníze.
Když však práce byla dokončena, ďábel přišel na kontrolní den . Z místa, kde stál, to vypadalo, že chrám okna skutečně nemá. Jenže jakmile postoupil dále, zjistil, že okna byla z jeho výhledu pouze zakryta sloupy. Dál už ale jít nemohl, protože prostor byl již vysvěcen. Navždy zmizel a zůstal po něm jen černý otisk v podlaze. Pověst praví, že ještě dnes se duše ďábla nese větrem, který krouží kolem věží katedrály…
Ta budova je zajímavá i architektonicky. Je zbudována z pálené cihly v pozdněgotickém slohu a na jejích dvou věžích jsou tzv. „vlašské helmové střechy“ , které vznikly až v roce 1585 a jsou považovány za předzvěst renesance .U hlavního vchodu je krom stopy ďábla zajímavé raně barokní mauzoleum císaře Ludvíka IV Bavora s bronzovými figurami, tedy člověka, díky jehož svatebnímu veselí v roce 1910 jsem se ocitl já v roce 2022 v Mnichově. Jeho ostatky zde však uloženy nejsou, jde o tzv. kenotaf, což je symbolický náhrobek.
Krom dalších památek jsem poskrovnu i objevoval poetiku mnichovských pivnic, kterou mnohé nich neoddiskutovatelně mají. Nepřeháněl jsem to, protože jsem nechtěl přepálit začátek, a tak jsem navštívil dva hostince. První z nich byl Hofbräuhaus. Byla v tom i trocha nostalgie, neboť právě před 33 lety při mé první návštěvě tohoto města jsem si jedno pivo této značky koupil ( na více jsem tehdy neměl).
Návštěva této pivnice je pro pivního turistu v Mnichově jednoznačně povinná. To vlastně není ani hospoda v našem slova smyslu, ale pivní chrám, s klenutými , malovanými stropy . Tato budova má i jednu neblahou historickou reminiscenci .
V roce 1920, přímo v této pivnici byla založena nacistická strana NSDAP. Sám Adolf Hitler zde oznámil program strany, který tehdy obsahoval 25 bodů.
Na konci II. světové války byla budova při bombardování spojeneckými vojsky zcela zničena. K opětovnému otevření došlo roku 1958 v rámci oslav 800 let od založení Mnichova.
Pak jsem si ještě jedno jiné značky dal kousek opodál a spojil to s jídlem, protože ač v Hofbräuhausu mají jídlo též, tak mi připadalo, že to tam je na dlouho, ač pivo přede mnou přistálo téměř ihned.
Poté , co jsem pozřel tradiční bavorskou vepřovou pečínku s bramborovým knedlíkem a zelím, abych měl základ, vydal jsem se do míst, kde se koná Oktoberfest. Trasa byla perfektně značena, lépe než trasy od klubu českých turistů-šipkami a k to mu ještě nápisy na dlažbě. Prázdné lahve od piva kolem chodníku a téměř nekonečný průvod žen v tradičních dirndlech a mužů v lederhosen dával tušit, že jdu správným směrem.
Kolem stanů jsou na obrovské ploše rozmístěny různé pouťové atrakce a stánky. Já jsem zavítal do prvého stanu, který se mi postavil do cesty. Bylo to místo , kde se točil speciál pivovaru Lövenbrau.
Říkat tomu stan je však poněkud zavádějící. Jsou to obrovské haly připomínající tovární halu, které jsou schopny pojmout tisíce pivních fanoušků. Servírky , též oděné v dirndlech roznášejí těžké tupláky, kterým se tady říká máz i po dvanáctiti najednou. Bavorský máz není litr, jak se mnozí domnívají ale jedná se o historickém pivu, kdy je v něm 1,069 litru piva.
Je to šrumec. Jedna holka ve vlaku do Mnichova mi říkala že její kamarádka tam pokaždé roznáší a za těch pár dní si vydělá na celoroční nájem, samozřejmě v Německu. Také se tam zřejmě i z důvodu spropitného nedá platit kartou, ale jen hotově.
Ač jsou místa k sezení zamluvena na rok dopředu, povedlo se mi s tím, že si dám jen jedno sednout k jednomu dosud neobsazenému stolu. Posléze i když přišla jedna rodinka z Tyrolska, kteří tam jezdí každý rok a manželé z Argentiny, nevadil jsem jim u jejich stolu a tedy jsem se i rozhodl zůstat a neopouštět to strategické místo. Zůstal jsem tak celý večer u jediného piva ( myšleno pivní značky). To je tedy ten rozdíl mezi teorií a praxí. Ale vůbec mi to nevadilo, protože jsme si to u našeho stolu náramně užili. Semleli jsme všechno možné a také zpívali, ťukali si a pili, občas i tančili . Tam je to totiž koncipováno tak, že uprostřed haly je vyvýšené pódium , kde se hrají a zpívají světové hity, prostřídané dechovkou. Lidé tančí, nebo si alespoň stoupnou na lavice se svým tuplákem, vlní se , zpívají, ťukají si a pijí.Také samozřejmě se tam roznáší i jídlo, například pečené půlky kuřat, vepřová kolena, ryby, či sekaná a nechybí ani bratwurst. Ta atmosféra je neopakovatelná, těžko popsatelná ,je to jízda na plný plyn.
Zajímavé také je, že skoro všichni jsou v krojích. Jak již jsem popsal, děvčata v dirndlech a muži v kožených kraťasech – lederhosen. Na těch dirndlech je jedna zajímavost.
Krom toho , že jsou dle jejich definice zvýrazňovačem ženské krásy ( dávají do popředí prsa a zvýrazňují boky) mají pro muže toužící se seznámit i jakási pevně daná pravidla. Ta pravidla určuje v tomto případě uvázání mašle.Jejím umístěním majitelka signalizuje následující:
mašle uvázaná vlevo signalizuje, že je svobodná/nezadaná,
mašle uvázaná vpravo signalizuje, že je provdaná/zadaná,
mašle uvázaná vzadu uprostřed signalizuje, že je ovdovělá,
mašle uvázaná vpředu uprostřed signalizuje, že je panna.
Není divu, že se o Němcích říká, že mají rádi ve všem řád. Oktoberfest je opravdu velmi silný zážitek, za kterým stojí do Mnichova jet. Je to ,,atmosféra jakési spiklenecké soudržnosti “ jak kdysi nazval Václav Havel publikum na folkovém festivalu v Lipnici.
Protože jsem si nesplnil původní předsevzetí, ochutnat všechny speciály od všech pivovarů , těším se na další ročníky a další pivní stany. Alespoň je na co se těšit.
