17.5. 2022 Městský turista
Mé toulavé boty mne svedly z hor do přímořského městečka Piano di Sorrento. I s ohledem na tu skutečnost , že jsem si potřeboval přeprat věci , rozhodl jsem se být městským turistou se vším všudy a zaplatil jsem si jednu noc v hotelu se snídaní.Po šesti nocích pod stanem, docela příjemná změna pro mne, nikoliv pro mou peněženku. Při platbě ubytování se bohužel projeví to, že ač je člověk sám, platí za dva a žádný poskytovatel ubytování to, že jste sami nezohlední.
Ráno, po snídani jsem se vydal pěšky do nedalekého Sorrenta. Po cestě jsem viděl mnoho výstavních vil se zahradami pyšnícími se stromy citronovníků, které jsou pro zdejší oblast tak typické, jak u nás pro Žatec chmel. Na stromech byly jak plody, tak i současně květy, které vyzařovaly omamnou vůni
Cestou sem navštívil i jedno muzeum s antickými památkami a po jejich shlédnutí se procházel přilehlým parkem , obdivoval kvetoucí růže v něm, pohled na Vesuv s Neapolským zálivem a pozoroval holuby , kteří se myli v kašně.
Ano, již několik dní jsem přepnut do módu, kdy mě zaujme pohled na holuba v kašně, rozkvetlé květiny, nebo mne potěší třeba i to, že se mi podaří vyfotit ještěrku. A že to není jen tak tu mrštnou potvůrku vyfotit..
Ten pocit bezstarostného toulání a vnímání okolí se vším všudy a snad i jakéhosi splynutí mám u tomto typu cestování moc rád. A tentokrát , když jsem měl jen jeden malý cíl, kterým byla Stezka Bohů a ten jsem si již splnil, jen se tak toulám a hodně se řídím svými pocity. Líbí se mi park- sednu si na lavičku a pozoruji. Líbí se mi město- procházím jeho ulicemi a nasázím jeho atmosféru . Líbí se mi pláž, zůstanu na ní , čtu si, plavu, poslouchám podcasty , nebo si i chvíli zdřímnu. Chci vyrazit do hor? Vstanu a jdu.
A tak jsem došel o Sorrenta, jdoucí asi dva kilometry po chodníku a po mé levici obdivoval nekonečný pruh bílých růží, které byly prostřídány různými druhy růží pnoucích, které se ovíjely o kmeny obrovských pinií, které tvořily řídkou alej, nacházející se též na místě oddělující dva jízdní pruhy .
Sorrento rozhodně stojí za návštěvu . Je osobité a má šarm. Vychutnával jsem si jej krok po kroku, až jsem došel v podvečer do malého přístavu rybářů a připadal jsem si jak ve starém italském filmu.
Malé lodě, rybářské sítě, malá pláž a nad ní oprýskané domy s pro Itálii tak typickým vlajícím prádlem z oken a balkonů. Jdu, si tak kolem pláže a přilehlých restaurací a v tu ji spatřím.
Sofii Loren, nesoucí humra. Ne, nezbláznil jsem se. Na stěně jedné restaurace byla tato fotka v životní velikosti a před ní prázdný stůl. Ta volba byla jasná , to je pro mne dnešní konec dne. Rychle jsem ještě vyběhl, aby mi nikdo nezabral to místo se podívat , jestli je zde místečko na přespání. Bylo a tak jsem zasednul ke stolu vedle Sofie Loren.
Jen toho humra jsem si nedal. Ne, že by jej v nabídce neměli , ale kilo stálo 100 euro, tak jsem si dal radši ančovičky za 10, půl litru bílého a závěrečné limoncello, a nechal si ten den doznívat dlouho do noci, než jsem se odebral do mnou objevené skrýše. A o tom až příště.
