18.4.2022
Madrid
Den by měl začít dobrou snídaní. Dočetl jsem se, že návštěva tržnice San Miguel je gurmánským zážitkem, proto k ní směřovaly naše první ranní kroky . Jméno tržnice je převzato ze jména kostela de San Miguel de los Octoes, postaveného ve 13. století, který zde na tomto místě stál dříve.
Stavba ze železa a skla pochází z roku 1916, ale v současné podobě slouží od roku 2006.
Je to tržiště, které zcela nepřipomíná obvyklé trhy: prodejci tady sice prodávají čerstvé ryby a další produkty v krásné a příjemné atmosféře, ale je zde také množství kaváren, barů a restaurací, které naprosto převažují. Nazývat toto místo jen tržnicí by bylo do určité míry degradací tohoto místa. Je to chrám všech gurmánů i galerie v jednom.
Ihned po vstupu do objektu se člověk ocitne ve světě plného vůní a tvarů. Za vytrínami obchůdků jsou vyrovnány stovky variant tapas, což je taková hezčí sestra našich chlebíčků. V řadách jsou vyrovnány z vyšlehané sýrové hmoty, z iberijské šunky, ryb i mořských plodů, avokáda, ozdobena rajčaty, rukolou, či salátem, nebo třeba posypané kaviárem.
U jiných pultů byly miniporce snad všeho, co ve Španělské kuchyni existuje, olivy navlečené jako korálky na špejlích, protkané sýry , mořskými plody i kousky ryb, nepřeberné množství místních sýrů a samozřejmě nechyběla ani Iberijská šunka, či místní fermentované salámy a chorizo. Mé srdce gurmána zažívalo pocit nebývalému štěstí .
.Těch kombinací a variant je tu neskutečně mnoho, že jsme nevěděli, co si vybrat. A to co jsme si vybrali bylo nadpozemsky chutné, připadal jsem si jako v nebi. Byla to doslova exploze chutí a chuťová rapsodie v jednom. Jestli by člověk v Madridu neměl něco minout, tak je to právě tento svatostánek, nenavštívit jej by byl totiž hřích a hřešit se nemá.
Naše kroky pak směřovaly ke katedrále Panny Marie Almudenské, která je jednou z dominant Madridu. Stavba byla dokončena teprve v roce 1993 a v témže roce i vysvěcena papežem Janem Pavlem Ii. Před katedrálou je jeho socha v nadživotní velikosti. Katedrála
postavena ze španělského dolomitického kamene a portugalského bílého i růžového „mramorového“ vápence. Ty doplnil stejný typ kamene ze španělského Alicante. Uvedený kámen doplňuje domácí žula . Stavba i díky robustní kopuli působí ohromujícím dojmem.
V interiéru je jedna zajímavost. Socha patronky města Panny Marie Almudenské, nacházející se v pravé příčné lodi, přímo proti hlavnímu vstupu. Jedná se v podstatě o vyvýšený oltář se dvěma postranními schodišti. Polychromovaná dřevěná socha Panny Marie s dítětem v náručí je původním gotickým dílem, stejně jako cenný oltářní obraz, který v 15. století vytvořil Jenda Burgundský (Juan de Borgoña). Je tvořen osmnácti deskami s výjevy ze života Ježíše a Panny Marie. Vyjít schody , postávat u té nádhery a cítit tu vůni věků je jedinečný zážitek. Na stavbě katedrály je ještě jedna zajímavost. Je orientována ve směru sever-jih tak, aby byl hlavní portál opticky součástí sousedního paláce. Z hlavní ulice jej tedy neuvidíme.
Následovalo prohlídka nádherných interiérů královského paláce . Sídlo španělského krále je považováno za největší královský palác v Evropě, jelikož v sobě skrývá téměř 3.500 místností. Barokní stavba započala v roce 1738, dokončena byla až o více než 150 let později, a to v roce 1892. Prohlídka bohatě zdobených interiérů je mnohotématická. Najdeme zde mnoho zajímavých děl od Caravaggia, Goyi či Velázqueze, ale třeba i zajímavou sbírku nástrojů vyrobených mistrem Stradivarim.
Pro obdivovatele historie je zde také královská zbrojnice, kde můžete vidět brnění v životní velikosti od patnáctého století, přičemž jsou zde i „klenoty“ ve zbroji jako jsou zbroje králů Karla IV a Filipa II .
Z dalších zajímavostí, které jsme v Madridu viděli byla návštěva egyptského chrámu Debod .
Ano, neblouzním , ani jsem se nepomátl. V centru Madridu stojí skutečně staroegyptský chrám z 2. století před našim letopočtem.
V roce 1960 započala stavba Asuánské přehrady hrozilo, že jejími vodami bude zaplaveno mnoho památek a archeologických nalezišť v údolí.
Organizace UNESCO vyhlásila tehdy mezinárodní operaci na záchranu tohoto hodnotného historického dědictví. Egyptský stát roku 1968 věnoval chrám Debod Španělsku, jako symbol díku za španělskou pomoc při záchraně chrámů v Abu Simbelu. A tak se tento chrám ocitl v 5445 vzdáleném Madridu.
V závěru dne nás čekal kulturní zážitek při návštěvě představení flamenca v nejslavnějším divadle tohoto žánru v Madridu.
Pro ty , kteří by chtěli takové představení navštívit doporučuji zakoupit vstupenky předem on-line , protože bylo absolutně vyprodáno. Shlédnout představení plného vášnivých emocí , tance, dupání, tleskání a hudby i tklivých zpěvů je pro mne vždy silným zážitkem a jednou z věcí na které se ve Španělsku vždycky těším.
Po takovém zážitku u sklenky vína a Sangrie již nebývalo nic jiného , nežli popojet metrem do čtvrti Latina, kde je nepřeberné množství restaurací s tou nejautentičtější Španělskou kuchyní v Madridu a u lahve vína a pánve s paellou si nechat doznít poŠpanělské Velikonoce, den pátý – Madrid 18.4.2022
Den by měl začít dobrou snídaní. Dočetl jsem se, že návštěva tržnice San Miguel je gurmánským zážitkem, proto k ní směřovaly naše první ranní kroky . Jméno tržnice je převzato ze jména kostela de San Miguel de los Octoes, postaveného ve 13. století, který zde na tomto místě stál dříve.
Stavba ze železa a skla pochází z roku 1916, ale v současné podobě slouží od roku 2006.
Je to tržiště, které zcela nepřipomíná obvyklé trhy: prodejci tady sice prodávají čerstvé ryby a další produkty v krásné a příjemné atmosféře, ale je zde také množství kaváren, barů a restaurací, které naprosto převažují. Nazývat toto místo jen tržnicí by bylo do určité míry degradací tohoto místa. Je to chrám všech gurmánů i galerie v jednom.
Ihned po vstupu do objektu se člověk ocitne ve světě plného vůní a tvarů. Za vytrínami obchůdků jsou vyrovnány stovky variant tapas, což je taková hezčí sestra našich chlebíčků. V řadách jsou vyrovnány z vyšlehané sýrové hmoty, z iberijské šunky, ryb i mořských plodů, avokáda, ozdobena rajčaty, rukolou, či salátem, nebo třeba posypané kaviárem.
U jiných pultů byly miniporce snad všeho, co ve Španělské kuchyni existuje, olivy navlečené jako korálky na špejlích, protkané sýry , mořskými plody i kousky ryb, nepřeberné množství místních sýrů a samozřejmě nechyběla ani Iberijská šunka, či místní fermentované salámy a chorizo. Mé srdce gurmána zažívalo pocit nebývalému štěstí .
.Těch kombinací a variant je tu neskutečně mnoho, že jsme nevěděli, co si vybrat. A to co jsme si vybrali bylo nadpozemsky chutné, připadal jsem si jako v nebi. Byla to doslova exploze chutí a chuťová rapsodie v jednom. Jestli by člověk v Madridu neměl něco minout, tak je to právě tento svatostánek, nenavštívit jej by byl totiž hřích a hřešit se nemá.
Naše kroky pak směřovaly ke katedrále Panny Marie Almudenské, která je jednou z dominant Madridu. Stavba byla dokončena teprve v roce 1993 a v témže roce i vysvěcena papežem Janem Pavlem Ii. Před katedrálou je jeho socha v nadživotní velikosti. Katedrála
postavena ze španělského dolomitického kamene a portugalského bílého i růžového „mramorového“ vápence. Ty doplnil stejný typ kamene ze španělského Alicante. Uvedený kámen doplňuje domácí žula . Stavba i díky robustní kopuli působí ohromujícím dojmem.
V interiéru je jedna zajímavost. Socha patronky města Panny Marie Almudenské, nacházející se v pravé příčné lodi, přímo proti hlavnímu vstupu. Jedná se v podstatě o vyvýšený oltář se dvěma postranními schodišti. Polychromovaná dřevěná socha Panny Marie s dítětem v náručí je původním gotickým dílem, stejně jako cenný oltářní obraz, který v 15. století vytvořil Jenda Burgundský (Juan de Borgoña). Je tvořen osmnácti deskami s výjevy ze života Ježíše a Panny Marie. Vyjít schody , postávat u té nádhery a cítit tu vůni věků je jedinečný zážitek. Na stavbě katedrály je ještě jedna zajímavost. Je orientována ve směru sever-jih tak, aby byl hlavní portál opticky součástí sousedního paláce. Z hlavní ulice jej tedy neuvidíme.
Následovalo prohlídka nádherných interiérů královského paláce . Sídlo španělského krále je považováno za největší královský palác v Evropě, jelikož v sobě skrývá téměř 3.500 místností. Barokní stavba započala v roce 1738, dokončena byla až o více než 150 let později, a to v roce 1892. Prohlídka bohatě zdobených interiérů je mnohotématická. Najdeme zde mnoho zajímavých děl od Caravaggia, Goyi či Velázqueze, ale třeba i zajímavou sbírku nástrojů vyrobených mistrem Stradivarim.
Pro obdivovatele historie je zde také královská zbrojnice, kde můžete vidět brnění v životní velikosti od patnáctého století, přičemž jsou zde i „klenoty“ ve zbroji jako jsou zbroje králů Karla IV a Filipa II .
Z dalších zajímavostí, které jsme v Madridu viděli byla návštěva egyptského chrámu Debod .
Ano, neblouzním , ani jsem se nepomátl. V centru Madridu stojí skutečně staroegyptský chrám z 2. století před našim letopočtem.
V roce 1960 započala stavba Asuánské přehrady hrozilo, že jejími vodami bude zaplaveno mnoho památek a archeologických nalezišť v údolí.
Organizace UNESCO vyhlásila tehdy mezinárodní operaci na záchranu tohoto hodnotného historického dědictví. Egyptský stát roku 1968 věnoval chrám Debod Španělsku, jako symbol díku za španělskou pomoc při záchraně chrámů v Abu Simbelu. A tak se tento chrám ocitl v 5445 vzdáleném Madridu.
V závěru dne nás čekal kulturní zážitek při návštěvě představení flamenca v nejslavnějším divadle tohoto žánru v Madridu.
Pro ty , kteří by chtěli takové představení navštívit doporučuji zakoupit vstupenky předem on-line , protože bylo absolutně vyprodáno. Shlédnout představení plného vášnivých emocí , tance, dupání, tleskání a hudby i tklivých zpěvů je pro mne vždy silným zážitkem a jednou z věcí na které se ve Španělsku vždycky těším.
Po takovém zážitku u sklenky vína a Sangrie již nebývalo nic jiného , nežli popojet metrem do čtvrti Latina, kde je nepřeberné množství restaurací s tou nejautentičtější Španělskou kuchyní v Madridu a u lahve vína a pánve s paellou si nechat doznít poslední Španělský den. A protože Madrid je městem, které nikdy nespí, to doznívání bylo hodně dlouhé a podotýkám, že i velmi příjemné.
