Egyptský deník – den třetí 31.1.2022
Dnešní den jsme se vzdálili 300 kilometrů dál od světa plážových povalečů k největší africké řece, Nil, která byla poměrně nedávno považována za nejdelší řeku světa, aby ji nakonec podle přesnějších měření předstihla tak zvaně jen o prsa o pouhých 91 kilometrů jihoamerická Amazonka. I tak délka jeho toku, čítající 6671 kilometrů impozantní a pro mne i nepředstavitelná.
Jeli jsme autobusem s policejním konvojem v závěsu, což je pro nás velmi podivná situace , na kterou je třeba si zvyknout , jakož i na četné policejní kontroly během cesty . Myslím si ale, že pokud zde chceme cestovat v bezpečí, je tento způsob cestování určitou daní za to, že v bezpečí jsme, a tak tomu je i s vnímáním ozbrojených bezpečnostních složek v ulicích, či u významných památek. Chce to jiný úhel pohledu a tak vnímat onu jinakost , jakou se arabský svět od našeho odlišuje. To je alespoň můj způsob, jak si užívám cestování bez toho, abych byl něčím nemile překvapen , či dokonce pohoršen.
O tom, že svět není zlý jsem se přesvědčil například dnes v Luxoru. Fotil jsem si na ulici různé momentky z tohoto světa , tolik odlišného od toho našeho. Tři lidi na motorce, zapřaženého osla před vozem naloženým zeleninou, psa nesoucího igelitovou tašku v zubech, či tváře na první pohled šťastných dětí.
Stále více jsem si , jak se postupně otevírala má mysl všímal šťastných výrazů lidí, a dokonce bych si dovolil tvrdit, že čím byl ten člověk chudší, tím mi připadal šťastnější. Jak jsem tak o tom přemýšlel, přišel za mnou jeden mladík od protějšího nuzného , oprýskaného stánku, ve kterém by si téměř nikdo z nás nic nekoupil.Ten stánek stál na kraji prašné ulice, na které se povalovaly všudypřítomné odpadky, což patří k neodmyslitelnému koloritu zdejších měst.
Ten mladík mne zval k nim, ke stánku. Ne, vůbec mi nic nevnucoval, ani mi nic nechtěl prodat. Když jsem viděl jeho bezelstný úsměv a téměř andělský výraz tváře, přijal jsem milé pozvání a šel jsem s ním. On, i jeho kamarádi u stánku , kde smažili falafel, se zajímali o mou jinakost , jako já před chvíli o tu jejich. Ač nikdo z nich neuměl ani jedno anglické slovo a já zase jediné arabské, s pomoci řeči těla a googlu jsme si předali vzájemně informace, které jsme si předat chtěli. Já navíc od nich dostal k ochutnání ten nejlepší falafel , který jsem kdy jedl, a že jsem jich v životě snědl docela dost.
Jinak samozřejmě Luxor je úžasný, s jeho chrámových památkami, sfingami, Nilem. s tím vším lidským hemžením. S velikou pokorou a úžasem jsme absolvovali dvě prohlídky těch rozlehlých komplexů a obdivovali to, co zde stojí neuvěřitelných 3000 let, mnohdy v téměř nedotčené podobě.
Úplně nejvíce mne dostalo to, že mnohde jsou památky zachovány po těch tisíciletích , včetně původních barev.
Ta druhá prohlídka byla večerní a byla ještě hezčí. Vše bylo tak důmyslně nasvíceno, že jsem mohl vnímat daleko více detaily opravovaných soch, obelisků, či hieroglyfů.
V ulicích Luxoru :
Večerní osvětlení chrámového komplexu :
