Den ve znamení koní

 

11.5.Den ve znamení koní

Ráno si tak v klidu ještě ve stanu čtu a najednou mi cosi vráží čumákem do stanu a očuchává jej . Myslel jsem si, že je to pes . Ale trochu jsem váhal, protože ten čumák mi připadal nějak větší. Zařval jsem nahlas: ,, Běž pryč”. Poodstoupil . Chvíli jsem čekal, zda se neobjeví znovu a když již jsem měl téměř jistotu, že se neobjeví , vykouknul jsem ze stanu a první co dnes vidím je koňská hlava nad mou hlavou. A před vchodem další dva koně a za nimi se pásly další tři.

Ty zvědaví koně tam stáli nehybně jak sfingy, jako by ještě v životě neviděli člověka se na mne zvědavě dívali. Spíše to ale bylo tím, že ještě ve svém životě neviděli stan. Zkusil jsem toho největšího zvědavce prohladit po nozdrách, a když neucuknul a nechal si to ode mne líbit, usoudil jsem, že jsou hodní, sbalil jsem si stan a vydal se krásnou horskou stezkou směr Bomerano, kam jsem si naplánoval svůj dnešní cíl.

Cesta byla dlouhá necelých 10 kilometrů a místy trochu náročnější . Opět mi připomněla cestu životem, jak tomu u poutních cest bývá. Nečekané situace, které bylo třeba vyřešit s chladnou hlavou, klacky přes cestu i tvrdý pád na zem. A nad tím vším čněly ty pozitivní momenty a krásné chvíle. 

Šel jsem po většinu dne po té straně, na které se majestátně tyčí Vesuv , kolem něj se rozprostírá nekonečná sídelní kaše táhnoucí se podél Neapolského zálivu. Ty pohledy na Vesuv, záliv i okolní vrcholky hor byly úchvatné. Podél cesty kvetly orchideje, doplňované sytou modří macešek, jinde zase byly louky posety jemnou modří sasanek a spoustou dalších květin nejrůznějších barevných tónů. Vzduch byl prosycen mořem a místy i intenzivní vůní horských bylin . Nejvíce voněly koberce divokého tymiánu a mateřídoušky.   

Když jsem dbočil na protilehlou stranu poloostrova spatřil jsem městečko Bomerano, kam jsem chtěl dojít. Z mého úhlu pohledu mělo to město tvar srdce . Byl na něj moc hezký pohled. 

Když jsem sestupoval směrem dolů slyšel jsem dost intenzivní hluk. Podíval jsem se před sebe a ze stráně přede mnou se řítil kůň, obtěžkán kládami. A za ním další koně s tím samým nákladem. U nás jsem viděl vždy, že dřevo táhli  v lesích za sebou, ale tito měli ty klády přivázané k sedlu. 

Začal jsem fotit a natáčet a v tom se jeden kůň řítil na mne. Naštěstí se zastavil těsně přede mnou, otočil se a začal utíkat zpět. Bylo to jak se říká o fous, ta kláda mne minula asi tak o metr. Dnešní den byl tedy tak trochu ve znamení koní, ale stál za to. Spatřil jsem opět mnoho krás tohoto světa a Evropy, kterou se nám novodobý Hitler v Kremlu snaží zničit. 

  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *