Ávila

 

 16.4.2022

 Ávila

Dnes jsme vyjeli autem ze Salamanky brzy z rána a navigaci si nařídili mimo dálnice, abychom mohli více vnímat okolní krajinu. V pro nás nezvykle málo obydlené zemi jsme si vybrali i jednu zastávku , přičemž volba padla na malé městečko Peñaranda de Bracamonte, které má jen o něco málo přes 6000 obyvatel.

Jeli jsme zemědělskou krajinou mezi poli osetými převážně obilím. Zeleň obilných polí  byla občas protkána žlutí kvetoucí řepky , ale nebylo to v takovém množství jako je tomu na našich polí, neboť řepka tvořila jen malý doplněk . Na nedalekém horizontu se rýsovaly zasněžené vrcholky ne příliš vzdálených hor. V hlavě se mi objevila překrásná píseň od Karla Kryla Lilie, kde se zpívá o jitrech v Kastíliji. Začal si jí polohlasně zpívat, abych svým falešným zpěvem nekazil náladu manželce a pozoroval ty nekonečné dálky a širé lány. 

V městečku s pro nás legračním názvem Peñaranda de Bracamonte jsme v místním kostele zažili jiný úhel pohledu na velikonoční oslavy. Bylo v něm rušno a lidé zde demontovaly katafalky , či vlastně správně bohatě zdobené oltáře , které jsou chloubou každého procesí. Byla to jedinečná příležitost nahlédnout do jejich útrob a jak říkám ocitnout se ve správný čas na správném místě. Po malé procházce a ranní kávě jsme pokračovali do Ávily. 

Cestou do Ávily se krajina začala pozvolna vlnit a pole prostřídaly rozlehlé porosty korkových dubů a pastviny plné pasoucích se ovcí a krav. 

Další malou zastávku jsme si udělali na kopci těsně před městem Ávila, neboť tam je vyhlídka odkud je pěkný výhled ba město sevřené ve středověkých hradbách. A jsou to právě hradby, které tomuto městu vtiskly nezaměnitelnou podobu a ráz. Jsou vskutku impozantní.

Není divu, jsou nejzachovalejšími hradbami na světě a pro milovníky statistiky dodávám, že tyto Středověké hradby mají 88 polokruhových věží, 500 cimbuří a devět vstupních  bran a byly postaveny jako obrana před nájezdy Maurů. Se svojí průměrnou výškou 12m, šířkou 3m a délkou něco přes 2,5km  působí skutečně nedobytně.Hradby jsou v románském stylu a s jejich stavbou se započalo v roce 1090 a většina byla dokončena v průběhu dvanáctého století. Svou ochranu městu poskytují i v dnešních dnech, neboť chrání centrum hlavně před studeným vichrem, v zimě se často prohánějícím po pláních v předhůří Cordillera Central (samotná Ávila leží v nadmořské výšce okolo 1100 metrů nad mořem). 

Ve městě jako takovém stojí za to především dvě věci. Procházka po hradbách a návštěva katedrály. Obě záležitosti jsou zpoplatněny, ale ta investice za to rozhodně stojí. Nás ohromila nejvíce návštěva katedrály . Její návštěva mi přišla i dost sybolická. V pátek jsme navštívili v Segovii poslední vybudovanou gotickou katedrálu ve Španělsku a v Ávile jde o první. 

Interiér je opravdu dech beroucí, mezi hlavní zajímavosti patří renesanční vyřezávaný chór a bohatě malovaný hlavní oltář, na němž začal roku 1499 pracovat malíř Pedro Berruguete, po jeho smrti pokračovalo několik dalších malířů, každý s trochu odlišným stylem. V katedrálním muzeu jsou mj. obrazy i od El Greca.

Samotné město uvnitř hradeb v nás jako celek nezanechalo příliš hluboký dojem. Je architektonicky nesourodé a nejde o středověké město plné tajemných míst a zákoutí, které známe z jiných míst Španělska , Itálie a Německa. Ale Ávila rozhodně za návštěvu stojí. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *