8.5.2022 Procida
Dnešní den byl ve znamení výletu na nejmenší z obydlených ostrovů v Neapolském zálivu. Ten ostrov , který má jen něco málo přes 4 kilometry čtvereční obývá 10 000 stálých obyvatel. Je tedy poměrně hustě zabydlený a v některých místech jsou malebné , různobarevně zbarvené domky na sebe nalepeny, jak vlaštovčí hnízda , která jsou propojena místy velmi úzkými schodišti.
Ta pitoreskní barevnost domků, která mne upoutala již z paluby trajektu, kterým jsme na ostrov přijeli souvisí historicky s tím, že původně byl tento ostrov převážně ostrovem rybářů. Ti si natřeli své domky různými pastelovými barvami tak, aby již zdáli viděli, kam mají připlout. Každý měl tak nejen svůj domek, ale i vlastně maják, protože ta barva fasády byl i nezaměnitelný orientační bod.
Každopádně Procida, bylo zatím to nejhezčí , co jsem zde viděl. Má své nepopiratelné kouzlo, onoho pověstného genia loci. A má také svá nej. Krom toho, že je to nejmenší obydlený ostrov v Neapolském zálivu, byl zde v roce 1957 postaven pro dopravu sladké vody z pevniny první podvodní vodovod na světě.
Mají zde i svůj citronový chléb, který neroste nikde jinde, než na tomto ostrově. Plody tohoto endemického citronovníku jsou střední až velké velikosti a mají velkou světle žlutou slupku ,s větším dřeňem než jiné druhy citronů (z tohoto důvodu se mu říká „citronový chléb“). Jejich parfemace je intenzivní a šťáva příjemně kyselá.
Tento citron lze použít k výrobě šťáv, k dochucení jiných pokrmů nebo jej lze jíst samotný, nakrájený na plátky, jako dezert. Místní specialitou je salát vyrobený z tohoto citronu, který jsem ze studijních důvodů také pozřel. Byla to nevšední kombinace nakrájeného osoleného citronu promíchaná s cibulí, zakápnutá olivovým olejem a jemně posypaná drceným chilli.
Region Kampánie tento citron zařadil na seznam tradičních zemědělsko-potravinářských produktů Kampánie .
Citron na Procidě proniká i do jiných gastronomických specialit. Stačil jsem ještě ochutnat špagety s citronem s mušlemi, vypít citronádu, dát si citronovou zmrzlinu a citronový zákusek k odpolední kávě.
K velmi silným zážitkům pro mne patřila návštěva bývalého vězení. To se nachází na nejvyšším bodě ostrova . To místo se jmenuje Palazzo D’Avalos. Kdysi tu žila vládnoucí rodina, později byla budova předělána na vězení, které zavřeli v roce 1988. Vše je tu ponecháno tak, jak to bylo po odchodu posledního vězně a ohlodáno zubem času.
Díky své profesi právníka jsem navštívil řadu vězení, ale toto bylo něčím jiné, výjimečné. Ne architektonicky, po této stránce se mi líbí nejvíce věznice Plzeň-Bory, ale umístěním, které skýtá skrze mříže cel krásné panoramatické výhledy. Z cel na Ostrov Capri a ze samotek na protilehlé straně věznice na Neapol a Neapolský záliv. Vzhledem k tomu, že zde byli pouze vězni odsouzeni pouze na doživotí , užili si těch pohledů do sytosti. Těch 5 Eur za prohlídku určitě stojí. A Procida se svým kouzlem samožejmě též, i když trajekt stojí dvojnásobek vstupného do věznice.
